O tom, že má být soukromé podnikání za všech okolností ziskové, není pochyb. I ti, kdo se nikdy žádnému takovému podnikání nevěnovali, totiž vědí, že si musí podnikatelé vydělat i na svoji obživu, i na výdaje související s provozem jejich firem, protože jim jinak nikdo nic nedá ani neodpustí. Takže co si podnikatelé nevydělají, to nemají, a když se ocitnou v nezvladatelné finanční situaci, logicky krachují.
Podnikatelé krachovat nechtějí. A proto touží po takových ziscích, s nimiž by svou finanční situaci zvládli. Ale touha po dost velkých příjmech není dostačující. Přát si dost peněz nestačí k tomu, aby jich opravdu dost bylo. V podnikání je totiž mnoho různých úskalí, která mohou situaci i krajně zkomplikovat. A když potom nejsou příjmy takové, jaké by měly být, je to problém. Protože chce každý normálně žít. A firma, u níž by se neplatily nezbytné provozní náklady, odvody státu, platy zaměstnanců a podobně, by byla odsouzena k zániku. Ať se to někomu líbí nebo ne.
Takže peníze musí být. Jenže ani ten nejschopnější podnikatel si je nedokáže a ani nesmí natisknout, když je potřebuje. Musí je získat výhradně legálním způsobem. Tedy tak, že si je vydělá, nebo někdy na určitou dobu i půjčí. A půjčka je tedy jediným východiskem těch, jimž jejich činnost zrovna nevynáší.
Ale ne každá půjčka je tu pro každého. A když má podnikatel nedostatečné příjmy a navrch třeba i další nedostatky typu záznamy v registrech dlužníků, pomůže mu už jedině nebankovní hypotéka bez registru. Protože tradiční banky nepůjčí někomu, u koho příjmy a registry dlužníků naznačují možné problémy se splácením, zatímco nebankovní společnost se spokojí klidně i s nemovitostí, kterou jí žadatel o půjčku dá do zástavy, dokud vše nesplatí.
A tak podnikatelé zastavují nemovitosti a berou si třeba i velké půjčky od nebankovního sektoru. Je to pro ně ta nejlepší možnost.