Vždycky jsem si přála mít děti a nechtěla jsem pouze jedno dítě, ale chtěla jsem děti tak tři anebo čtyři. Vím, že si možná myslíte, že jsem asi blázen, že chci hodně dětí. Jenomže já jsem vyrůstala jako jedináček. Na tom by ale ještě nebylo tak nic moc divného, jenomže já jsem v ulici byla jediné dítě. Všechny ostatní rodiče už měli své děti, které ale byli tak o pět anebo o deset let starší než já. A jistě víte, že hodně velký rozdíl to je, protože mě, když bylo pět let, tak dalšímu nejmladšímu dítěti bylo deset let. A vy jistě víte, že je to docela velký věkový rozdíl. Jiný rozdíl je, pokud je někomu dvacet let anebo dvacet pět let.
Takoví Lidé si už spolu mohou dokonale rozumět. Jenomže ale děti ne. Takže jsem z toho byla velmi nešťastná. Tak jsem si řekla, že až budu mít svou rodinu, tak budu mít alespoň tři anebo čtyři děti. Protože opravdu nechci, aby moje dítě, kdyby bylo jedináček prožívalo to samé, co tehdy já. Je to opravdu smutné. Vůbec nevím, jak jsem to mohla vydržet. Protože zatím mám dvě děti a říkám si, jak si spolu krásně hrají. A nevím, co bych dělala, kdybych měla jedno dítě, takže bych si s ním musela hrát stále jenom já. A mě by to sice nevadilo, ale je logické, že každé dítě chce k sobě nějakého parťáka v podobném anebo stejném věku.
A co si o tom myslíte vy? Chtěli by se taky více dětí nebo vám stačí jedno anebo dvě děti? Protože vím, že dnešní doba je složitá a drahá, takže byste pochopili, kdyby někdo chtěl pouze jenom jedno dítě. A já se tomu nedivím. Nicméně ale tady od toho jsou tady školky, kde jsou děti podobného věku, takže si spolu krásně hrají a rozumí si spolu. Ale vážně není nad sourozence. Sourozenci si vždycky pomáhají a mají se rádi. Tedy alespoň by to tak mělo být. Znám sice pár případů, kdy se sourozenci nesnášejí a nestýkají se spolu, což je podle mě vážně škoda.